Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 4 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Fyzioterapeutické postupy u pacienta se syndromem zamrzlého ramene
JIRSÁKOVÁ, Nikola
Tato práce je zaměřena na problematiku syndromu zmrzlého ramene a vliv jednotlivých fyzioterapeutických postupů aplikovaných při této diagnóze. Práce obsahuje teoretickou a praktickou část. V teoretické části je zahrnuta anatomie ramenního pletence a jednotlivé svaly. Dále je popsána kineziologie ramenního kloubu, rozdělení a klinický obraz syndromu zmrzlého ramene a také možnosti léčby dané diagnózy s využitím fyzioterapie. Praktická část je tvořena kazuistikami jednotlivých pacientů se syndromem zmrzlého ramene a dále obsahuje fyzioterapeutické techniky a metody. Práce měla za cíl zhodnotit vliv fyzioterapie na dobu rekonvalescence při syndromu zamrzlého ramene a účinnost stanovené terapie. Pomocí jednotlivých vyšetření byl vytvořen individuální fyzioterapeutický plán pro každého pacienta. Kvalitativní výzkumy prováděné na pěti pacientech vedly k výsledkům této práce. Ke sběru dat sloužily především vstupní a výstupní kineziologické rozbory a v další řadě soupis anamnézy pacientů, na závěr byla provedena analýza shromážděných dat. Tato bakalářská práce může najít uplatnění mezi zdravotnickým personálem na specializovaných odděleních v nemocnici, jako vzdělávací materiál pro studenty nebo edukační zdroj pro pacienty se syndromem zmrzlého ramene. Dále by mohla posloužit i široké veřejnosti k rozšíření vědomostí v rehabilitační problematice.
Fyzioterapie u pacientů po zlomenině proximálního konce humeru řešené konzervativně
Melounová, Helena ; Molnár, Petr (vedoucí práce) ; Němeček, Ondřej (oponent)
V teoretické části bakalářské práce je zpracována anatomie, kineziologie a biomechanika pletence ramenního. Je zde popsán pohled na problematiku zlomenin obecně a zpracována problematika zlomenin proximálního humeru, jejich diagnostika, chirurgická i fyzioterapeutická léčba V praktické části této práce jsou dvě podrobně zpracované kazuistiky pacientek po zlomenině proximálního humeru řešené konzervativně. A dále je zde porovnání kinezioterapeutické léčby s ohledem na typ zlomeniny, věk a výskyt komplikací.
Klasické a nově navržené popisné charakteristiky: porovnání výběrových vlastností na základě Monte Carlo simulace
Vohlídal, Jiří ; Čermák, Václav (vedoucí práce) ; Nováček, Jan (oponent) ; Nováček, Jan (oponent) ; Zelený, Martin (oponent)
Na základě Monte Carlo simulace bylo provedeno porovnání estimátorů klasických a některých nově navržených měr variability, relativní variability, šikmosti a kurtozy. Z celkem 40 různých populací bylo pořízeno vždy 16 000 výběrů o rozsahu n = {7; 15; 23; 31; 47; 63; 100; 200; 350; 500; 1000}. Z každého výběru byly vypočteny hodnoty estimátorů měr založených na momentech, kvantilech, L momentech a jejich modifikacích a robustních měr založených na mediánu funkce lineární kombinace pořádkových statistik. Na základě experimentu bylo provedeno porovnání výběrových vlastností jednotlivých estimátorů z hlediska variability, vychýlení a rychlosti konvergence jejich výběrových rozdělení k normalitě. U estimátorů vybraných charakteristik byla dále na základě experimentálně odhadnuté průměrné síly testu posouzena vhodnost jejich použití jako testového kritéria při testu o rozdělení, z něhož výběr pochází. Zároveň byla porovnána síla závislosti estimátorů nově navržených charakteristik s estimátory momentovými s cílem posoudit, zda je možné danou charakteristiku skutečně považovat za vhodnou alternativu charakteristiky momentové. Výsledky ukazují, že estimátory momentových měr jsou vyhovující pro popis souboru pouze při výběrech z populací nepříliš odlišných od normálního rozdělení. S rostoucí odlišností od normality rychle roste relativní variabilita i vychýlení jejich estimátorů a projevují se různé anomálie v jejich chování. Vhodnou alternativou k mírám založeným na klasických momentech i kvantilech by se mohly stát míry založené na L momentech, jejichž estimátory vykazují ve většině případů nejlepší výběrové vlastnosti a zároveň vykazují vysokou míru závislosti s hodnotami estimátorů momentových charakteristik. Modifikace L-momentů, tzv. LQ- a TL-momenty, nepřinášejí oproti mírám založeným na L-momentech žádné zlepšení, v některých ohledech vykazují výrazně horší vlastnosti.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.